PO 15.5.

Cesta proběhla bez problému, nikomu ani nebylo špatně. 

Cestujeme po světě a tento den jsme v Americe a hrajeme si na indiány. K obědu bylo v rámci cestování také americké jídlo. Podívejte se na fotky v záložce fotogalerie. 

Odpoledne jsme jako indiáni vyráběli lapač snů (a trénovali dvojitý uzel). Pak jsme vyrazili do lesa, kde jsme stavěli domečky, běhali indiánským během a házeli šiškou na strom ("na velkého bizona"). K večeři jsme - protože jsme v Americe dostali pravého hamburgera. Nebojte - zítra jsme v Africe - to budeme pojídat prý bramborovou kaši s velbloudem:)

Út 16.5.

Noc jsme zvládli - žádné slzičky ani noční buzení. Všichni jsou spokojeně vyspinkaní:)

Dnes vyrážíme do Afriky. Dopoledne jsme si povídali o Africe, hledali v encyklopediích infromace, vyráběli africký talisman - chamsu a chvíli jsme četli z knížek. Po obědě děti v době poledního klidu psaly dopisy - můžete se těšit.

Odpoledne jsme jako správní afričané vyrazili ze severní části Afriky na jih. Přešli jsme bosou nohou Saharu, překonali kamenité stepi, poté jsme úspěšně přebrodili řeku Kongo a dorazili jsme na travnaté savany střední Afriky, kde jsme ulovili lukem a šípem několik antilop skákavých. Cestou jsme vybrali pár pštrosích hnízd, což nám zajistilo velmi chutnou vaječnou pomazánku k svačině. 

Po nabrání sil jsme již obutí v botách z antilopí kůže zdolali horu Kilimandžáro. Na jejím vrcholu jsme objevili neznámou stavbu, kterou bylo nutné prozkoumat. Bohužel po špatném rozhodnutí jsme z této nádherné hory sestoupili na špatnou stranu, čímž jsme skončili na večeři v Somálsku. Po hladové večeři, kdy někteří byli již na konci sil, se z nebe snesli nádherné bedny s logem UNICEF. Děti byly zachráněny zapečenými těstovinami. 

Po znovunabití sil se nám podařilo dostat se k mírovému ohni jiných afrických kmenů, kde jsme zatančili náš kmenový tanec míru. Díky tomuto tanci nám spřátelené kmeny poskytly pár místních bárek, na jejichž vratkých palubách vyrážíme kolem Madagaskaru a jižní Indie k břehům vzdálené Číny. Pokud tu zítra nic nebude, do Číny jsme nedopluli.  

Kmenový tanec míru můžete vidět na této adrese: http://vk-comp.cz/svp/video/afrika1.mp4  a  http://vk-comp.cz/svp/video/afrika2.mp4

St 17.5.

Zvládli jsme to a jsme v Číně. Dopoledne jsme opět zkoumali Čínu ze všech stran a pátrali i v encyklopediích. Výrobek dnešního dne byly origamy - žabička, která skáče salta. Největším zážitkem byl ale výborný oběd - rizoto. Na něm by nebylo nic speciálního, ale příbory v Číně nepoužívají, a tak si děti musely poradit a najíst se hůlkami. Po prvotním zděšení se to všem podařilo.

Odpoledne jsme vyrazili zkoumat Himaláje. Zřídili jsme základní tábor u vesnice No-do-mo, což se v čínštině strašně špatně vyslovuje, tak jsme to překřtili na Nedamov. Zbalili jsme svačinu a zahájili stoupání. Po prvotních křečích si nohy zvykly a výškové metry začaly ubývat. Nebyli jsme tak dobří, abychom zdolali Čumulungmu, nicméně jsme dorazili na vrchol jiné nejmenované šestistovky. Po krátkém odpočinku jsme zahájili sestup směrem k Tibetu. Kousek pod vrcholem jsme narazili na tibetský chrám. Ovšem živí mniši před námi utekli a zůstal jen velmi starý mnich. Byl opravdu velmi starý.

Po opuštění kláštera jsme přešli řeku suchou nohou. Do teď se hádáme, zda to byla Jang-c-tiang nebo Žlutá řeka. To je konec konců jedno, protože z údolí nás čekal výstup na další horu. Na jejím vrcholu se nám otevřel nečekaný výhled. Když jsme se řádně pokochali výhledem, zahájili jsme sestup k nejbližší vesnici Du-bi-au (čti Dubá). Díky domorodcům jsme se občerstvili a zahájili poslední část sestupu do základního tábora. Podařilo se. Dorazili jsme do základního tábora, kde jsme byli uvítáni nadšeným davem místních čínských zemědělců. 

Nastal čas vydat se domů. Nejkratší cestou, to jest po čínské zdi, jsme dorazili do Pekingu. Zde jsme navštívili Zakázané město, a to na pozvání císaře, jež si nás spletl s japonskou delegací. Díky tomu jsme ochutnali sushi. Ovšem po odhalení skutečnosti, že nejsme Japonci, jsme museli prchnout. Tím pádem jsme měli od sushi jen jeden kousek. Večeřeli jsme v nádražní restauraci če-vab (česky namleté) čiči (česky kočky) s čímsi, co vzdáleně připomínalo brambor. Díky naší předchozí zkušenosti, již skvěle šermujeme hůlkami, tudíž to pro nás nebyl problém a večeři jsme zvládli rychle. Vzhledem k tomu, že nás vystopovala císařská stráž, naskakujeme do prvního vlaku směrem do Šanghaje. Ze Šanghaje vyrazíme po hedvábné stezce zpět do Evropy.

 

Čt 18.5.

Jsme v Itálii! Dopoledne jsem zjistili vše potřebné, splnili úkoly o sopkách (Čj) a italské zmrzlině (M). Při chvilce odpočinku děti stihly sehrát důležitý fotbalový zápas i postavit benátské mosty. Následovala výroba náhrdelníků z těstovin a chvilka s knihou. K obědu byly, jak jinak, pravé italské špagety.

Po dobrém obědě, který jsme si užili i díky příborům, jsme vyrazili k nádherným plážím Lavorového moře. (Kdo neví, je to část Středozemního moře, na fotkách ho určitě poznáte.) Voda byla průzračná a osvěžující. Vlnky šplouchaly,  omývaly nám nohy a některé z větších vln nám spláchly i hlavy. Typický den na vyhřáté italské pláži. Nicméně čas se krátí a je třeba pomýšlet na návrat domů. Vyrazili jsme k severu, kde nás napadlo hejno dravců. Ovšem díky naší odvaze a nebojácnosti jsme tento útok zvládli a nakonec jsme se s ptáky spřátelili. Naše nové přátelství jsme chtěli zpečetit krmením. Místním se nelíbilo, že jim berem kuřata, a začali se s námi o ně přetahovat. Byl to tuhý boj. Skoro bychom nevyhráli, ale zasáhli naši noví kamarádi a místní to vzdali. 

Když jsme ptactvo nakrmili, nastal čas nakrmit i nás. Našli jsme krásnou italskou hospůdku, kde jsme povečeřeli úžasné italské placky. Vydatná večeře nás nadchla, a tak jsme se chvíli zdrželi. Toto malé zdržení způsobilo, že jsme se ocitli na místní diskotéce. Naše ojedinělé taneční kreace a vynikající výkon našich tanečníků vzbudili velký obdiv místních starousedlíků, kteří tak vyklidili parket a s němým úžasem pozorovali náš tanec. (Proto jsme na fotkách jenom my.) Když jsme se dostatečně vydováděli, byl čas nabrat sílu na dlouhou cestu domů. Zítra musíme překonat Alpy, Šumavu a České středohoří a kdo ví, co nás ještě čeká. Pro tuto chvíli dobrou noc.

Pá 19.5.

Hurá!!! Už jsme překročili hranice České republiky a za chvíli budeme i u nás na Mělníku. Nejprve jsme ale museli cestou najít poklad ukrytý hluboko v lesích. Máme pro vás ze svých cest píseň - podívejte se na  http://vk-comp.cz/svp/video/pisen.mp4  

Autogramiáda s cestovateli proběhne na Mělníku v 16:00 u školy.